čtu, abych si zpestřila inspiraci aneb Alžběta Bublanová - Spisovatelka a lektorka...

 

Protože mám teď takové chudé období na fotky i povídky, ale nebojte, ono to zas dorazí, snažím se představit všechny, kteří mi nějakým způsobem ovlivnili život, nebo život, spíš můj styl života.

Že jsem začala psát, to bylo rozhodně dřív, než focení, o kterém jsem trochu zabásnila včera. Dnes dám prostor psaní. V tomto období jsem byla donucena z mnoha stran, abych psala svůj rozepsaný příběh, protože se líbil. Začala jsem, ale jak šel čas, pomalu jsem ztrácela to, co bych asi nazvala chytrá hlava. Protože jsem dost let nevzala knížku do ruky a po letech konečně měla za sebou přečtených hodně knížek žánru, kterému se nyní asi nejvíc přibližuji, stejně jsem, jako obvykle, měla pocit, že chci o psaní vědět víc. Začala jsem hledat informace, kurzy, cokoliv, co mě dokáže posunout dál. Nejsem spokojená jen s málem. Když se do něčeho pouštím, chci z toho vytáhnout maximum. Při mém hledání jsem nacházela na internetu hodně možností o kterých jsem se již zmínila v předchozím příspěvku, ale ta hlavní osoba, ke které jsem nyní dost inklinovala, je Alžběta Bublanová. Tato dáma se věnuje právě takovým lidem, jako jsem já. Co o ní mohu říci je, že jde o lektorku kurzů z obýváku a hlavně spisovatelku. 

Protože jsem slíbila, že se jí trochu budu věnovat, zkusím vás nalákat na její tvorbu a pozvat na kurzy, které má. 

PS: Všechny knihy jsem vybavila odkazem, kde po rozkliknutí můžete prohlédnout anotace a rovnou i zakoupit. 

Asi nejvíc mě zatím zaujal Barák 

Tento příběh vypráví stará dáma, která sleduje život ze svého okna v činžáku. Představte si, že sedíte u okna a koukáte, jak se vrací soused domů, jak si hraje dítě na hřišti, které tam kdysi nebývalo. Byl tam strom, u kterého jste sedávali, nebo jste třeba dostali první pusu. Vše se vám vybavuje. Dcera, která vám vyroste, manžel, který už nežije a vy na něj vzpomínáte. Řeknete si, že jste svůj život částečně promarnili a pokusíte se ho trochu dohnat. Podaří se to? Přečtěte si tuto knížku. Opravdu se do ní vžijete a možná začnete vidět jinak. Možná si začnete uvědomovat, že je nejvyšší čas něco udělat s tím svým životem, aby jste něco také neprošvihli. Mě tato knížka vlezla pod kůži a hodně jsem přemýšlela sama nad sebou. Ten styl, jakým je příběh vyprávěn, mě natolik vzal za srdce, že jsem pak následně napsala povídku Kavárna na nádraží, která měla ohlas právě od Alžběty, který si můžete přečíst níže, protože jsem si ho musela uložit. Určitě hodně přemýšlím nad tím, že ho rozepíšu a třeba další kniha...uvidíme. 

Nedávám je sem postupně, ale podle toho, jak jsem knížky otevírala. 

K další knížce Odraz ode dna První příběh, který se tváří jako detektivka, mě ohromně bavil. Představte si, že se ráno probudíte a zjistíte, že jste něco udělali a celý den přemýšlíte o tom, jestli je to vůbec možné a když, tak jak. Začínáte se smiřovat s tím, že jste to udělali, protože najednou nacházíte důkazy, které vás o tom přesvědčí. 

Nebudu zde vyprávět každou povídku zvlášť, ale rozhodně má hodně do sebe. Nemohla jsem se odtrhnout a četla skoro jedním dechem, protože každá v sobě ukrývala kousek temnoty v každém z nás. 

Knížka je plná povídek, kde se něco odehrává. Něco ze života, ve kterém se nacházíte vy, nebo vaši známí. Další, kterou mohu vřele doporučit.

Další, která mě čeká a oslovuje jako další na řadě, se jmenuje 

V tichu. Zde použiji anotaci z internetu, abych nepsala hlouposti, protože jsem na ní ještě nesáhla. Příběh zachycuje výsek života bezejmenné hrdinky, mladé holky, pro niž se v patnácti otvírá lákavý svět dospělých, plný zdánlivě neomezených možností. Zprvu citlivá a jaksi popudlivá k životu se snaží probojovat tak trochu zoufalým způsobem k čemukoliv, co připomíná štěstí.

Jako další představím Čtyři stěny. Stejně, jako Odraz ode dna, i tato je souborem povídek. Vyzkoušejte a uvidíte. Souboru povídek dominují obrazy obyčejných osudů ve všedních situacích, které tak často odhalují marnost, bezvýchodnost, úzkost z budoucnosti.

Jako poslední vám chci představit poslední knížku, která je teď úplně nová a já mám to štěstí, že už jí doma mám. Ti, kterým se narodíš.

Alžbětko, ještě jednou Ti děkuji za věnování a už se na ní těším.

Tady je to opět Alžbětin styl jejímu srdci nejbližší. Vypráví příběh z pohledu narozeného miminka. Když se mladým manželům narodí dcera, nemají ponětí o tom, že jim zároveň do rodiny přibyla i malá glosátorka jejich každodenních radostí a strastí. Očima dítěte, které svět kolem sebe komentuje vyspělým vnitřním hlasem, nahlížíme na životy dvou lidí, kteří žijí spolu, a přesto každý sám. 

Právě styl vyprávění z pohledu někoho, to je asi to, co bych Alžbětě chtěla vychválit. Vžít se do člověka neumí každý. Někteří to tvrdí, někteří si to myslí, ale kdo z nich to dokázal napsat? Kupte si jí pod stromeček, podarujte třeba sami sebe, protože jestli něco Alžbětě jde, tak příběhy z pohledu někoho. Doporučuji, i když jsem jí ještě neotevřela, protože si jí chci dát právě pod stromeček :-), ale rozhodně se nebojím, protože vím, že bude stejně tak dobrá, jako byl Barák. 

No o knížkách je to zatím vše. 

A co kurzy? K tomu mohu říci, že styl učení je trochu jiný a ne každému třeba vyhovuje. Je to o představivosti, ale postupně se dostanete tam, kde máte být, aniž si to uvědomíte. Nenásilnou formou se učíte, jak se připravit na psaní, co dělat, když vám dojdou nápady, prostě vše, aby jste třeba někdy měli taky něco ke čtení, co vám bude říkat Pane :-)

Odkaz na Kurzy z obýváku vám přikládám a asi bych to ukončila pro dnešek .

Hezký večer všem a čtěte, kupujte a objednávejte. Fakt to stojí za to.

Martina