Procházka...

Dnes bylo opět krásně a protože už jen dnes je pro mě poslední volný den, nakonec jsem vzala opět mého drahouška Nikona a vyrazili jsme spolu do lesa za naším domem. 

Všem přeji krásné Velikonoce a hlavně lásku a pochopení. Ne všem se toho dostává a bohužel upřímností a pravdomluvností už dnes daleko nedojdeš. 

Napadá mě jeden citát, který by mohl docela dobře vystihnout některé lidi, co jen dokážou odsoudit za něco, co jen není v jejich silách, aby dělali jinak a vše je jen věcí minulosti, která se na všech podepisuje jinak....

Než mě odsoudíš, obuj si moje boty a projdi cestu, kterou jsem prošla já, přejdi moji minulost, 

okus moje slzy, zažij moji bolest, radost, 

přejdi roky, kterými jsem prošla já, 

zakopni na každém kameni, na kterém jsem zakopla já. 

Za každým klopýtnutím vstaň a jdi dál tak, 

jak jsem to udělala já. 

A až potom mě můžeš soudit a tvrdit o mě, že mě znáš ...

Když chceš na někoho zapomenout 

nesmíš na něho myslet.

Když na něj pořád myslíš tak ho miluješ.

A když ho miluješ tak na něj nikdy nezapomeneš.