Bartonička, oáza klidu.
Když jsem začala psát, byly to jen myšlenky a básničky. Ale jako se vším, co jsem kdy zkusila, i zde jsem hledala informace, kurzy, či učebnice tvůrčího psaní. Objevila jsem jednoho muže se jménem
René Nekuda. Kam se však dostanu, jsem neměla ani tušení do chvíle, kdy jsem se chtěla podělit o své psaní a narazila na fórum. Začala jsem tam komunikovat s lidmi, které jsem neznala a pro mě to bylo v tu chvíli to nejlepší s ohledem na svou trému. Tajná Anastázie a její pokusy o povídky. Pak jsem objevila záložku srazů a tam narazila na jakousi Bartoničku. Myšlenka poznat nové človíčky, objevit nové místo a po dlouhé době utéci od shonu, to bylo tak silné lákadlo, že jsem konečně letos podlehla i když s malým omezením, ale nešlo jinak, než vyrazit. Teď vám povyprávím příběh.
Bartonička bude mým dalším příspěvkem na svém putování s foťákem.
Tak to jsme my.
Říkám už "my", protože jsem tam byla a stala se dalším členem bandy.
Začneme pěkně od levé strany. Od levé vaší, to je tam, kde vám buší srdce 💓🥰
Markétka - tichá, nenápadná a skvělá holka a taky ráda cvičí po ránu 😏
Vladěnka - manželka hlavního guru celé akce, úžasná vypravěčka, lovec fotek pod hladinou moře a sběratelka zážitků z cest po světě.🧚
Lucka - energie, temperament a nevím co vše ještě, rozhodně však milá a fotogenická 😃 (prý, ne, ale posuďte sami).👩🌾
Vojta - tichý introvert, který je rád sám, rád mlčí, když však mluvit začne, má to svou hloubku, cit a klid. Pokud máte pocit, že jste zrovna ve sračkách, on vás z toho zaručeně dostane.👩💻🤓
Sebe představovat nemusím, ale pokud chcete...
Martina alias Anastázie - Skromný pozorovatel, který si první dva dny myslel, že je mezi tou hromádkou moudrých hlav jen mimozemšťanem 😃 a pak se vše otočilo a nikdy mi nebylo lépe. (mé berle jsou opřené o auto, abych nekazila společnou fotku 😃, ale jsou tam 😃)
No a borec na konec.
Jiří alias Jerry (mu tam stejně nikdo jinak neřekne) - nerozlučný manžel Vladěnky, tichý, pisálek se vší parádou(byl první, kdo napsal povídku na zadané téma) a ten hlavní člověk, bez kterého by se tahle banda snad ani nesešla.🤠🏞️
To by bylo. No a teď tedy, kam že se to vlastně jezdí?
Jde o malý rodinný domek, kde se můžete uklidit na dovolenou, ať je léto, či zima. Najdete ho u Vysokého nad Jizerou ve vesničce Horní Tříč. To si tak za vesnicí u opuštěné autobusové zastávky odbočíte na úzkou cestičku, kde se nechcete potkat s protijedoucím autem, pěkně do kopečka, až dojedete nahoru na konec cesty a objevíte se jak na konci světa. Naprostý klid a ticho.
Hned u auta, které odstavíte naproti domu, kde bydlí rodina Bartoníčkova, než stačíte vypnout motor, přichází vás uvítat tato hodná a usměvavá paní Bartoníčková. Prostě si najednou připadáte, jako by vám bylo zas deset a přijeli jste právě k babičce na prázdniny (myslím pro ty, co k babičce jezdili rádi 😃)
Oběhnete, pokud tedy nejste o berlích jako já, chalupu a ono první patro je určeno pro vás. Uvnitř jsem nefotila a vlastně až teď vidím, že jsem chalupu nevyfotila vůbec, ale zaskočte klidně na moment na tyto stránky a tam najdete všechny informace a spoustu fotek uvnitř.
No a dál? Udělejte si čas a vydejte se tam sami. To se nedá popsat, to se musí zažít.
Já jsem tu byla poprvé a byla nadšená. Úplně mě pohltil ten naprostý klid, který jsme narušili jen my naším povídáním a tlacháním 😃 až do večera, kdy nás konečně zahalila tma.
...a nebo někteří i psali....(však proto jsme sem jeli, že?)✍️
...někteří fotili....(já vidět nejsem, ale fotím také) 🤳
No tak takhle se tu žilo.
Jak jsem již zmínila, já fotila. První den odpoledne, když se čekalo na zbytek výpravy, než dorazí z procházky, kterou vzali cestou z domova, jsem vzala foťák, popadla berle a vyrazila nad chalupu, kde je místní skiareál Kamenec vzdálený 300 metrů, (pro mě to bylo jak kilometr 🦵👀) a tam jsem se vyřádila, tak jak já to umím.
Teď budu chvíli ticho a jdeme se projít.
Pojďte pomalu za mnou....
Tak to byla malá procházka a teď se vrátíme zpět a podíváme se na to, co roste okolo chalupy paní Bartoničkové.
... někde seděl motýl....
...nebo poletoval čmelák....
...prostě idylka se vším všudy.
Na závěr ještě pár slov nacházím. Tento víkend se mi zapsal do života opravdu silně. Možná proto, že jsem dlouho nikde nebyla, možná proto, s jakými lidmi jsem se poznala, možná proto, že jsem už tolik toužila být opravdu sama a možná proto, že jsem romantická duše a toto místo mi dodalo energii, která mi už tolik chyběla. Byl to zážitek i spousta jiných věcí, na které jen tak nezapomenu. Rozhodně se mi okamžitě vnuknul nápad.
Pokud se včas dočkám té očekávané operace kolene, které se bojím a zároveň na ní čekám jak na smilování, moc ráda bych ještě letos vzala svého syna, naložila kola a vyrazila na Bartoničku ještě jednou.
Všem moc děkuji za to vše, co mi každý z vás dal.
Děkuji, že jsem potkala anděly.
Každá cesta v životě je směr, kterým máme jít. Kolikrát se přistihneme, že se nám někam nechce, ale něco uvnitř vás tam nakonec stejně dostane. A proč? No protože jste tam měli být.
Osud si s námi hraje každou chvíli. Sedí takhle s Bohem a mastí prší. Někdo z nás je esem, někdo pro změnu králem, nebo třeba spodkem. Někdo je srdcovou sedmičkou, kterou právě osud hodil na hromádku. Bůh zrovna sedmičku nemá a musí si líznout hned o tři karty víc. To je přesně ten moment. Ty tři karty mohou být tři noví andělé, kteří vám vstupují do života. A já jich měla hned pět 😏
Mějte se krásně a nezapomeňte občas napnout své plachty osudu. Uvidíte, kam vás to jednou zavane.
Vaše Anastázie
Komentáře
Okomentovat
Díky moc za příspěvek, ať kladný, či záporný, protože vše je poučení do další práce.